en
Srdcaři v Africe
Po filmovém trháku Čelisti se strhla celosvětová protižraločí hysterie. Vlivem předsudků a strachu člověka se populace monumentálních predátorů, velkých bílých žraloků, dostala na hranici vyhubení. V Jihoafrické republice se po sérii útoků během černého prosince roku 1957 začaly pro ochranu turistů instalovat diskutabilní sítě. Tým Mika Rutzena již úspěšně testuje jejich náhradu. Otázkou ovšem zůstává, zda pro velkého bílého už není pozdě. V pověstném žraločím středisku Gansbai je jich rok od roku méně. Zůstane nám po nich jen smutné žraločí blues?(TV Prima)
More informationEpisodes
Srdcaři v Africe -
Srdcaři v Africe
Srdcaři v Africe
Novinář Michael se potápěl k tygřím žralokům ve dvanácti letech. Po deseti letech se jako člen týmu Srdcařů a zkušený potápěč vrací na stejná místa. Ale pořád je důvod opouštět svoji komfortní zónu. Ve svých 22 letech vystoupal po svých nejvýše na Sněžku. Výstup na nejvyšší horu Jihoafrické republiky, Mafadi, vysokou 3508 m, a bez předchozího tréninku, byl další výzvou. Navíc v tandemu s Miroslavem, který by mohl být jeho otcem. Jak to spolu pánové v liduprázdných horách zvládli? A dozvíte se, jak lze vyřešit prekérní situaci, když se na horském hřebenu ocitnete v pohorkách, ze kterých upadnou obě podrážky.(TV Prima)
Srdcaři v Africe - Fear Has Big Teeth
Nahlédnout do podvodního světa kolem jižního cípu afrického kontinentu je výzvou každého potápěče. Východní část Afriky omývá Indický oceán, tu západní bičují vlny chladného Atlantiku. Jsou zde žraloci, delfíni i velryby. Ale asi nejúžasnější podívanou je „sardine run“. Fascinující tah sardinek, které provázejí celé legie predátorů. Na tu správnou chvíli musíte čekat mnohdy celé týdny. Srdcaři to štěstí měli! A protože je Honza skutečně vášnivý potápěč, vyrazil za svým nej-adrenalinovým zážitkem do delty Okavanga, kde se jako první Čech s kamerou potápěl ke krokodýlům. Ze záběrů pochopíte, proč už to ale nehodlá opakovat.(TV Prima)
About show
Po filmovém trháku Čelisti se strhla celosvětová protižraločí hysterie. Vlivem předsudků a strachu člověka se populace monumentálních predátorů, velkých bílých žraloků, dostala na hranici vyhubení. V Jihoafrické republice se po sérii útoků během černého prosince roku 1957 začaly pro ochranu turistů instalovat diskutabilní sítě. Tým Mika Rutzena již úspěšně testuje jejich náhradu. Otázkou ovšem zůstává, zda pro velkého bílého už není pozdě. V pověstném žraločím středisku Gansbai je jich rok od roku méně. Zůstane nám po nich jen smutné žraločí blues?(TV Prima)