Po kolejích dávných železnic (3)
V rumunském Banátu stále funguje nejstarší rumunská železnice. Vlak tady svou 33 km dlouhou trasu začíná v městečku Oravice a končí v bývalém hornickém městečku Anina. Kdysi zde vlaky přepravovaly hlavně uhlí, dnes už vozí jen pasažéry. Doly byly uzavřeny a lidé zde mají dnes jen velmi málo pracovních příležitostí. Jedním ze strojvedoucích na této trati je 29letý Emanuel. Tento muž na zdejší trase jezdí se speciální elektro-dieselovou lokomotivou, která byla vyrobena speciálně pro tuto horskou trať. Trasu celkově obsluhují čtyři stejné lokomotivy. Železniční stanice v Oravici je památkově chráněná budova postavená v roce 1848. Emanuel se svým vlakem odjíždí z Oravice v 11:15. Cestou ho čeká sedm zastávek. Trať vede z velké části divočinou, kde nežije moc lidí. Vlaky zdejší horské stanice obsluhují již více než 150 let. První stanicí na trase je Brădisoru de Jos. Další stanice jsou tak malé, že tady už takřka nikdo nebydlí. Cesta do Aniny a zpět trvá více než pět hodin. Trať vede kolem řeky Nery, na níž jsou nádherné vodopády. Voda řeky Nery je asi nejčistší v celém Rumunsku. Vlak čeká 10 velkých viaduktů a 14 tunelů, které byly postaveny ručně, krumpáči. V době jejich stavby totiž svět ještě neznal dynamit. V Ciudanovița se těžil v době komunistického režimu uran. Dnes tady nikdo nežije a zdejší podzemní vody jsou stále radioaktivní. Garliste je nejvyšším bodem tratě. Působí zde jen přednosta stanice, v původní osadě už nikdo nebydlí. Ve zdejším kraji žijí divocí koně. Řeka Caraş tady vytváří nejdelší rumunskou soutěsku. Je zde národní park a v něm tři sta let starý bukový les. Přesto, že se jedná o chráněné území, zdejší ochranář si stěžuje, že se tady ve velkém nelegálně těží dřevo. Vlak se blíží k cílové stanici, Anina. Těsně před stanicí musí ještě přejet vysoký viadukt, kterému se přezdívá soutěska. V Anině se uhlí těžilo do roku 2006, tehdy se ale ve zdejším dole stalo velké neštěstí a po něm už důl nebyl obnoven. Není tu práce. Co se týká potravin, lidé jsou zde soběstační. V době komunismu byly v horách nad Aninou velké ozdravovny. Je tu totiž čistý vzduch. Dnes jsou z těchto ozdravoven ruiny. Odpoledním vlakem do Oravice jede z Aniny malý Benjamin. Ten tam jezdí jednou týdně do hudební školy. Tu vede potomek německých přistěhovalců, který si zakládá na pěstování zdejších tradic německých lidových písní. Po návratu do Oravice Emanuel zkontroluje lokomotivu a uzamkne ji v nočním depu. Německý dokumentární seriál (2023) (44 min) horská železnice
More informationAbout show
V rumunském Banátu stále funguje nejstarší rumunská železnice. Vlak tady svou 33 km dlouhou trasu začíná v městečku Oravice a končí v bývalém hornickém městečku Anina. Kdysi zde vlaky přepravovaly hlavně uhlí, dnes už vozí jen pasažéry. Doly byly uzavřeny a lidé zde mají dnes jen velmi málo pracovních příležitostí. Jedním ze strojvedoucích na této trati je 29letý Emanuel. Tento muž na zdejší trase jezdí se speciální elektro-dieselovou lokomotivou, která byla vyrobena speciálně pro tuto horskou trať. Trasu celkově obsluhují čtyři stejné lokomotivy. Železniční stanice v Oravici je památkově chráněná budova postavená v roce 1848. Emanuel se svým vlakem odjíždí z Oravice v 11:15. Cestou ho čeká sedm zastávek. Trať vede z velké části divočinou, kde nežije moc lidí. Vlaky zdejší horské stanice obsluhují již více než 150 let. První stanicí na trase je Brădisoru de Jos. Další stanice jsou tak malé, že tady už takřka nikdo nebydlí. Cesta do Aniny a zpět trvá více než pět hodin. Trať vede kolem řeky Nery, na níž jsou nádherné vodopády. Voda řeky Nery je asi nejčistší v celém Rumunsku. Vlak čeká 10 velkých viaduktů a 14 tunelů, které byly postaveny ručně, krumpáči. V době jejich stavby totiž svět ještě neznal dynamit. V Ciudanovița se těžil v době komunistického režimu uran. Dnes tady nikdo nežije a zdejší podzemní vody jsou stále radioaktivní. Garliste je nejvyšším bodem tratě. Působí zde jen přednosta stanice, v původní osadě už nikdo nebydlí. Ve zdejším kraji žijí divocí koně. Řeka Caraş tady vytváří nejdelší rumunskou soutěsku. Je zde národní park a v něm tři sta let starý bukový les. Přesto, že se jedná o chráněné území, zdejší ochranář si stěžuje, že se tady ve velkém nelegálně těží dřevo. Vlak se blíží k cílové stanici, Anina. Těsně před stanicí musí ještě přejet vysoký viadukt, kterému se přezdívá soutěska. V Anině se uhlí těžilo do roku 2006, tehdy se ale ve zdejším dole stalo velké neštěstí a po něm už důl nebyl obnoven. Není tu práce. Co se týká potravin, lidé jsou zde soběstační. V době komunismu byly v horách nad Aninou velké ozdravovny. Je tu totiž čistý vzduch. Dnes jsou z těchto ozdravoven ruiny. Odpoledním vlakem do Oravice jede z Aniny malý Benjamin. Ten tam jezdí jednou týdně do hudební školy. Tu vede potomek německých přistěhovalců, který si zakládá na pěstování zdejších tradic německých lidových písní. Po návratu do Oravice Emanuel zkontroluje lokomotivu a uzamkne ji v nočním depu. Německý dokumentární seriál (2023) (44 min) horská železnice