cs
Po kolejích dávných železnic - S01E02
V rumunském Banátu stále funguje nejstarší rumunská železnice. Vlak tady svou 33 km dlouhou trasu začíná v městečku Oravice a končí v bývalém hornickém městečku Anina. Kdysi zde vlaky přepravovaly hlavně uhlí, dnes už vozí jen pasažéry. Doly byly uzavřeny a lidé zde mají dnes jen velmi málo pracovních příležitostí. Jedním ze strojvedoucích na této trati je 29letý Emanuel. Tento muž na zdejší trase jezdí se speciální elektro-dieselovou lokomotivou, která byla vyrobena speciálně pro tuto horskou trať. Trasu celkově obsluhují čtyři stejné lokomotivy. Železniční stanice v Oravici je památkově chráněná budova postavená v roce 1848. Emanuel se svým vlakem odjíždí z Oravice v 11:15. Cestou ho čeká sedm zastávek. Trať vede z velké části divočinou, kde nežije moc lidí. Vlaky zdejší horské stanice obsluhují již více než 150 let. První stanicí na trase je Brădisoru de Jos. Další stanice jsou tak malé, že tady už takřka nikdo nebydlí. Cesta do Aniny a zpět trvá více než pět hodin. Trať vede kolem řeky Nery, na níž jsou nádherné vodopády. Voda řeky Nery je asi nejčistší v celém Rumunsku. Vlak čeká 10 velkých viaduktů a 14 tunelů, které byly postaveny ručně, krumpáči. V době jejich stavby totiž svět ještě neznal dynamit. V Ciudanovița se těžil v době komunistického režimu uran. Dnes tady nikdo nežije a zdejší podzemní vody jsou stále radioaktivní. Garliste je nejvyšším bodem tratě. Působí zde jen přednosta stanice, v původní osadě už nikdo nebydlí. Ve zdejším kraji žijí divocí koně. Řeka Caraş tady vytváří nejdelší rumunskou soutěsku. Je zde národní park a v něm tři sta let starý bukový les. Přesto, že se jedná o chráněné území, zdejší ochranář si stěžuje, že se tady ve velkém nelegálně těží dřevo. Vlak se blíží k cílové stanici, Anina. Těsně před stanicí musí ještě přejet vysoký viadukt, kterému se přezdívá soutěska. V Anině se uhlí těžilo do roku 2006, tehdy se ale ve zdejším dole stalo velké neštěstí a po něm už důl nebyl obnoven. Není tu práce. Co se týká potravin, lidé jsou zde soběstační. V době komunismu byly v horách nad Aninou velké ozdravovny. Je tu totiž čistý vzduch. Dnes jsou z těchto ozdravoven ruiny. Odpoledním vlakem do Oravice jede z Aniny malý Benjamin. Ten tam jezdí jednou týdně do hudební školy. Tu vede potomek německých přistěhovalců, který si zakládá na pěstování zdejších tradic německých lidových písní. Po návratu do Oravice Emanuel zkontroluje lokomotivu a uzamkne ji v nočním depu. Německý dokumentární seriál (2023) (44 min) horská železnice
Více informacíEpizody
Po kolejích dávných železnic - Série 1Po kolejích dávných železnic - S01E01
V jižním Bulharsku leží pohoří Rodopy. A právě odsud, z městečka Septemvri, odjíždí v 07:30 vlak do 120 km vzdáleného Dobrinište. Ve vlaku pracuje dvaašedesátiletá Světla Mateová. Světla pracuje jako obsluha jídelního vozu. Dnes ji čeká dvanáctihodinová směna. Vlak hned za Septemvri vjíždí do Čepinského údolí. Celá trať je jednokolejná a jedná se o úzkokolejný balkánský formát železnice. Vlak vlastně dodnes jezdí jen proto, že dva mladíci přesvědčili bulharského ministra dopravy, že s malými úpravami může být tato železniční trasa rentabilní. Vlak stoupá do Rodop. Pohoří je jen řídce osídlené, stejně tak jako celá oblast mezi Bulharskem a Řeckem. Zdejší železnice má ještě jeden unikát, jedná se o poslední ručně obsluhovanou železniční trať v celé zemi. Po trati denně projede 8 vlaků. Další zastávkou vlaku je Velingrad, žije zde 24 000 lidí a město je cílem mlékařek z okolních hor. Ty sem každý den ráno vozí své nadojené mléko a prodávají ho zdejším obyvatelům. Jen tak se dá na tamním venkově, kde není práce, přežít. Stanice Avramovo je nejvyšším místem na trati. Vlak se zde vyšplhá do výšky 1260 metrů nad mořem. Razlog, kam vlak dorazí následně, je velmi oblíbeným bulharským zimním střediskem. V pohoří Rila, které za městem začíná, leží sedm rilských jezer. Jedná se o navzájem propojenou jezerní soustavu, která je ve světě unikátní. V pohoří Rila také žijí divocí supi. Jeden z místních biologů zde dokonce vede záchranářskou stanici pro jejich léčbu. Dnes vypouští zpět do volné přírody uzdraveného supa. Vlak dorazil do cílové stanice. Po malé přestávce se vydává přes Bansko zpět do Septemvri. Německý dokumentární seriál (2023) (44 min)
Po kolejích dávných železnic - S01E02
Po kolejích dávných železnic - S01E02
V rumunském Banátu stále funguje nejstarší rumunská železnice. Vlak tady svou 33 km dlouhou trasu začíná v městečku Oravice a končí v bývalém hornickém městečku Anina. Kdysi zde vlaky přepravovaly hlavně uhlí, dnes už vozí jen pasažéry. Doly byly uzavřeny a lidé zde mají dnes jen velmi málo pracovních příležitostí. Jedním ze strojvedoucích na této trati je 29letý Emanuel. Tento muž na zdejší trase jezdí se speciální elektro-dieselovou lokomotivou, která byla vyrobena speciálně pro tuto horskou trať. Trasu celkově obsluhují čtyři stejné lokomotivy. Železniční stanice v Oravici je památkově chráněná budova postavená v roce 1848. Emanuel se svým vlakem odjíždí z Oravice v 11:15. Cestou ho čeká sedm zastávek. Trať vede z velké části divočinou, kde nežije moc lidí. Vlaky zdejší horské stanice obsluhují již více než 150 let. První stanicí na trase je Brădisoru de Jos. Další stanice jsou tak malé, že tady už takřka nikdo nebydlí. Cesta do Aniny a zpět trvá více než pět hodin. Trať vede kolem řeky Nery, na níž jsou nádherné vodopády. Voda řeky Nery je asi nejčistší v celém Rumunsku. Vlak čeká 10 velkých viaduktů a 14 tunelů, které byly postaveny ručně, krumpáči. V době jejich stavby totiž svět ještě neznal dynamit. V Ciudanovița se těžil v době komunistického režimu uran. Dnes tady nikdo nežije a zdejší podzemní vody jsou stále radioaktivní. Garliste je nejvyšším bodem tratě. Působí zde jen přednosta stanice, v původní osadě už nikdo nebydlí. Ve zdejším kraji žijí divocí koně. Řeka Caraş tady vytváří nejdelší rumunskou soutěsku. Je zde národní park a v něm tři sta let starý bukový les. Přesto, že se jedná o chráněné území, zdejší ochranář si stěžuje, že se tady ve velkém nelegálně těží dřevo. Vlak se blíží k cílové stanici, Anina. Těsně před stanicí musí ještě přejet vysoký viadukt, kterému se přezdívá soutěska. V Anině se uhlí těžilo do roku 2006, tehdy se ale ve zdejším dole stalo velké neštěstí a po něm už důl nebyl obnoven. Není tu práce. Co se týká potravin, lidé jsou zde soběstační. V době komunismu byly v horách nad Aninou velké ozdravovny. Je tu totiž čistý vzduch. Dnes jsou z těchto ozdravoven ruiny. Odpoledním vlakem do Oravice jede z Aniny malý Benjamin. Ten tam jezdí jednou týdně do hudební školy. Tu vede potomek německých přistěhovalců, který si zakládá na pěstování zdejších tradic německých lidových písní. Po návratu do Oravice Emanuel zkontroluje lokomotivu a uzamkne ji v nočním depu. Německý dokumentární seriál (2023) (44 min) horská železnice
O pořadu
V rumunském Banátu stále funguje nejstarší rumunská železnice. Vlak tady svou 33 km dlouhou trasu začíná v městečku Oravice a končí v bývalém hornickém městečku Anina. Kdysi zde vlaky přepravovaly hlavně uhlí, dnes už vozí jen pasažéry. Doly byly uzavřeny a lidé zde mají dnes jen velmi málo pracovních příležitostí. Jedním ze strojvedoucích na této trati je 29letý Emanuel. Tento muž na zdejší trase jezdí se speciální elektro-dieselovou lokomotivou, která byla vyrobena speciálně pro tuto horskou trať. Trasu celkově obsluhují čtyři stejné lokomotivy. Železniční stanice v Oravici je památkově chráněná budova postavená v roce 1848. Emanuel se svým vlakem odjíždí z Oravice v 11:15. Cestou ho čeká sedm zastávek. Trať vede z velké části divočinou, kde nežije moc lidí. Vlaky zdejší horské stanice obsluhují již více než 150 let. První stanicí na trase je Brădisoru de Jos. Další stanice jsou tak malé, že tady už takřka nikdo nebydlí. Cesta do Aniny a zpět trvá více než pět hodin. Trať vede kolem řeky Nery, na níž jsou nádherné vodopády. Voda řeky Nery je asi nejčistší v celém Rumunsku. Vlak čeká 10 velkých viaduktů a 14 tunelů, které byly postaveny ručně, krumpáči. V době jejich stavby totiž svět ještě neznal dynamit. V Ciudanovița se těžil v době komunistického režimu uran. Dnes tady nikdo nežije a zdejší podzemní vody jsou stále radioaktivní. Garliste je nejvyšším bodem tratě. Působí zde jen přednosta stanice, v původní osadě už nikdo nebydlí. Ve zdejším kraji žijí divocí koně. Řeka Caraş tady vytváří nejdelší rumunskou soutěsku. Je zde národní park a v něm tři sta let starý bukový les. Přesto, že se jedná o chráněné území, zdejší ochranář si stěžuje, že se tady ve velkém nelegálně těží dřevo. Vlak se blíží k cílové stanici, Anina. Těsně před stanicí musí ještě přejet vysoký viadukt, kterému se přezdívá soutěska. V Anině se uhlí těžilo do roku 2006, tehdy se ale ve zdejším dole stalo velké neštěstí a po něm už důl nebyl obnoven. Není tu práce. Co se týká potravin, lidé jsou zde soběstační. V době komunismu byly v horách nad Aninou velké ozdravovny. Je tu totiž čistý vzduch. Dnes jsou z těchto ozdravoven ruiny. Odpoledním vlakem do Oravice jede z Aniny malý Benjamin. Ten tam jezdí jednou týdně do hudební školy. Tu vede potomek německých přistěhovalců, který si zakládá na pěstování zdejších tradic německých lidových písní. Po návratu do Oravice Emanuel zkontroluje lokomotivu a uzamkne ji v nočním depu. Německý dokumentární seriál (2023) (44 min) horská železnice