sk
Krvaví králové
S01E04 - Episode 4
Herodes nastoupil na trůn v roce 37 př.n.l. Dával popravovat desítky obyvatel včetně dětí. Ale šlo o složitou osobnost. Byl to nemilosrdný vrah, nebo mocenská figurka? Herodes se narodil v Jeruzalémě coby poloviční Arab. Nebyl židovského původu, proto patrně vyrůstal jako outsider. Konverze k judaismu však tehdy byly běžné. Caesar věnoval jeho otci právo jmenovat syny správci území. Už záhy se prý Herodes choval krutě - nechal prý mimo soud popravit nějaké bandity. Už v raných fázích své politické kariéry prý byl bezohledný a mazaný. Nezastavil se před ničím - chtěl vládnout celé zemi. Po atentátu na Caesara vládl Markus Antonius. Vycházející hvězdou je Herodes. Po útěku z vězení mu Řím udělil královskou korunu Judeje. Pořád však trvaly spekulace o jeho židovském původu. Přestože už měl ženu i syna, oženil se Herodes k upevnění moci se 17letou vnučkou velekněze Mariamné, která patřila do mocné vladařské dynastie Hasmoneovců. První manželku a dítě nechal vyhnat z královského dvora. Od té doby měl přístup k nejmocnějšímu rodu v zemi. S manželkou měl dva syny, kteří mu zajistili panovnickou legitimitu. Plánoval, že jeho manželka má v případě jeho smrti zemřít, aby už si nikoho nemohla vzít. Často také označil spolupracovníky za zrádce a nechával je popravit. Nechal sledovat i bratra Mariamné, který se stal veleknězem. Po celém království měl agenty. Nechal zavraždit vlastní příbuzné, podle psycholožky fungoval ve stavu přežití a potlačoval emoce. Začal být paranoidní i vůči manželce, která ho měla otrávit. Dostal ji k soudu a nechal popravit. Poté se zaměřil na vybudování chrámu v Jeruzalémě - ohromnou vápencovou stavbu pokrytou zlatem, aby posílil svůj odkaz. Herodovy reformy zahrnovaly také rozvoj vodovodního systému. V roce 9 př.n.l. se dopustil vojenské chyby. Vytáhl do boje na území dnešního Jordánska. Císař Augustus mu to ostře vytkl. Jeho paranoia se dotkla i vlastních synů, podezříval je, že proti němu plánují spiknutí. Nechal oba své syny popravit, a přeťal tak linii s dynastií, do které chtěl původně patřit. Jeho špatná pověst však má kořeny v činu, kdy už mu bylo asi sedmdesát. Doslechl se podle bible, že se narodil Ježíš a nechal vyvraždit chlapce do věku dvou let. Doboví historici však žádný podobný čin nezmiňují, což je nepravděpodobné. Možná šlo spíše o pozdější náboženskou propagandu. Za jeho hroznou pověstí však stojí spíše poprava jeho vlastních synů. U Betléma také došlo k bitvě, kde zemřela řada mladých mužů. V roce 4 př.n.l. se král smířil s první manželkou a synem. Poté je však nechal uvěznit a popravil i prvorozeného syna. Herodes udržel mír v zemi přes třicet let, poté se dostavil chaos a boje. Jeho život prý ovládal pud sebezáchovy. Byl to krvavý král, ale ve své době to prý nebylo nic výjimečného, jen kromě soudních procesů, kdy nechal zabít i vlastní syny. Britský dokumentární seriál (2025)
Viac informáciíEpizódy
1. rada
Episode 4
Herodes nastoupil na trůn v roce 37 př.n.l. Dával popravovat desítky obyvatel včetně dětí. Ale šlo o složitou osobnost. Byl to nemilosrdný vrah, nebo mocenská figurka? Herodes se narodil v Jeruzalémě coby poloviční Arab. Nebyl židovského původu, proto patrně vyrůstal jako outsider. Konverze k judaismu však tehdy byly běžné. Caesar věnoval jeho otci právo jmenovat syny správci území. Už záhy se prý Herodes choval krutě - nechal prý mimo soud popravit nějaké bandity. Už v raných fázích své politické kariéry prý byl bezohledný a mazaný. Nezastavil se před ničím - chtěl vládnout celé zemi. Po atentátu na Caesara vládl Markus Antonius. Vycházející hvězdou je Herodes. Po útěku z vězení mu Řím udělil královskou korunu Judeje. Pořád však trvaly spekulace o jeho židovském původu. Přestože už měl ženu i syna, oženil se Herodes k upevnění moci se 17letou vnučkou velekněze Mariamné, která patřila do mocné vladařské dynastie Hasmoneovců. První manželku a dítě nechal vyhnat z královského dvora. Od té doby měl přístup k nejmocnějšímu rodu v zemi. S manželkou měl dva syny, kteří mu zajistili panovnickou legitimitu. Plánoval, že jeho manželka má v případě jeho smrti zemřít, aby už si nikoho nemohla vzít. Často také označil spolupracovníky za zrádce a nechával je popravit. Nechal sledovat i bratra Mariamné, který se stal veleknězem. Po celém království měl agenty. Nechal zavraždit vlastní příbuzné, podle psycholožky fungoval ve stavu přežití a potlačoval emoce. Začal být paranoidní i vůči manželce, která ho měla otrávit. Dostal ji k soudu a nechal popravit. Poté se zaměřil na vybudování chrámu v Jeruzalémě - ohromnou vápencovou stavbu pokrytou zlatem, aby posílil svůj odkaz. Herodovy reformy zahrnovaly také rozvoj vodovodního systému. V roce 9 př.n.l. se dopustil vojenské chyby. Vytáhl do boje na území dnešního Jordánska. Císař Augustus mu to ostře vytkl. Jeho paranoia se dotkla i vlastních synů, podezříval je, že proti němu plánují spiknutí. Nechal oba své syny popravit, a přeťal tak linii s dynastií, do které chtěl původně patřit. Jeho špatná pověst však má kořeny v činu, kdy už mu bylo asi sedmdesát. Doslechl se podle bible, že se narodil Ježíš a nechal vyvraždit chlapce do věku dvou let. Doboví historici však žádný podobný čin nezmiňují, což je nepravděpodobné. Možná šlo spíše o pozdější náboženskou propagandu. Za jeho hroznou pověstí však stojí spíše poprava jeho vlastních synů. U Betléma také došlo k bitvě, kde zemřela řada mladých mužů. V roce 4 př.n.l. se král smířil s první manželkou a synem. Poté je však nechal uvěznit a popravil i prvorozeného syna. Herodes udržel mír v zemi přes třicet let, poté se dostavil chaos a boje. Jeho život prý ovládal pud sebezáchovy. Byl to krvavý král, ale ve své době to prý nebylo nic výjimečného, jen kromě soudních procesů, kdy nechal zabít i vlastní syny. Britský dokumentární seriál (2025)
Episode 5
Římský císař Caligula si za svou krátkou, pouhé 4 roky trvající vládu vysloužil pověst takřka nelidské zrůdy. Začínal přitom velmi slibně. Byl synem oblíbeného generála a římský lid v něm viděl naděj a šanci na nový začátek po smrti tyranského císaře Tiberia. Caligulova vláda začala snižováním daní a odpouštěním odsouzencům. Pak ho ale vážná nemoc, o jejíž povaze se dodnes spekuluje, od základů změnila. Prohlásil se za boha a vládl pomocí násilí, strachu a msty. Jeho jméno se stalo synonymem nevýslovné krutosti, nevypočitatelnosti, zvrhlosti a šílenství. Jeho bezuzdná zvěrstva museli ukončit až ti, kteří ho měli chránit - zemřel po atentátu naplánovaném a spáchaném pretoriánskou gardou, jeho osobní stráží. GB 2025
O programe
V 16. století vládl v Rusku Ivan IV. řečený Hrozný. Mučil své protivníky i příbuzné, v zemi zavedl teror. Seznamy poprav bez zákonného důvodu byly běžnou věcí. Dal vypálit celá města. Odborníci však možná přehodnotí jeho pověst. Poté, co zprávy o jeho politice pronikly do ciziny, se Ivan snažil ospravedlnit. Kořeny jeho povahy asi sahají do dětství, kdy byl zavřený ve věži a asi potlačil veškeré emoce. V dětství se o něj staraly bojaři, chlapec se stal nástrojem jejich mocenských bojů. V osmi letech mu zemřela matka, navíc ji možná otrávil jeden z jeho opatrovníků - bojarů. Ve 13 letech nařídil popravu jednoho z bojarů, který měl matku otrávit - dal ho předhodit psům. Pak nechal někomu vyříznout jazyk. Ivanova manželka také zemřela na otravu, což opět spustilo Ivanovu paranoiu. Pozornost upřel k Livonsku (Pobaltí), myslel si, že území lehce získá. S penězi pak utekl ze země, prý byl z Moskvy unavený. Dal však šířit nespokojenost mezi lidmi, aby žádali, ať se vrátí. Založil hybridní jednotky jakési tajné policie a inkvizice. V černých kápích hledali zrádce, symbolem byla psí lebka. Za oběť jim padly tisíce nevinných obyvatel, také mocenští nepřátelé jako bojaři. V roce 1567 odhalil spiknutí bojarů s polským králem. Nařizoval rozčtvrcení i odepření křesťanského pohřbu. V roce 1670 se Ivan doslechl, že v Novgorodě se chystá převrat. Vtrhl tam s armádou a zabíjeli všechny na potkání. Nechal popravit arcibiskupa, upaloval ženy, ničil kostely. Když se znovu oženil, manželka zemřela na otravu jen pár dní po svatbě. V roce 1675 nevysvětlitelně dosadil na trůn tatarského knížete Simeona, příslušníka největší politické menšiny v Rusku. Zdánlivě se tak opět vzdal moci. Ještě dvakrát se oženil a dvakrát ovdověl, poslední manželku prý nechal utopit. Po potyčce pak také zabil vlastního syna, není to však zcela věrohodně zdokumentované. Neexistují důkazy pro žádnou verzi synovy smrti. V posledních letech života nařídil modlitby za své oběti. Možná ho sžíralo svědomí. V březnu 1584 zemřel během partie šachů na mrtvici. Možná však byl ale otráven. Zemi nezanechal v dobrém stavu, válka zemi naprosto vyčerpala. Mladší syn Fjodor nebyl z nejasných důvodů schopen převzít vládu, vlády se ujal jeho švagr Boris a vládl jeho jménem. O 14 let později princ zemřel, a definitivně přetrhal pouto mezi touto dynastií a ruským trůnem, které trvalo asi 700 let. Kolotoč vůdců uvrhl Rusko do tzv. doby zmatků, která možná bylo horší než Ivanova vláda. Někteří odborníci dnes dávají královi psychiatrické diagnózy, avšak další takový přístup odmítají. Je jasné, že dnešní soudy by krutého vládce odsoudily. Britský dokumentární seriál (2025)